37. týden těhotenství stále jezdím do Prahy cvičit. Jsou to individuální lekce pod vedením zkušeného trenéra, školitele, poradce …. nejraději bych si jej vzala s sebou k porodu …. Ale nevím, jak by na to reagoval můj muž.
Už tak stačilo období, kdy stále slyšel Dan tohle, Dan toto. Ještě, že nečekáme kluka, ale holku. Nevím, jak by se tvářil, kdybych dítě chtěla pojmenovat Dan.
Každopádně, kdyby náhodou se stalo, že při tréninku už by to přicházelo a já musela rodit v Praze, je jasné kdo by jel se mnou. 🙂
Tak si tak hezky cvičíme, já poctivě poslouchám instrukce, snažím se je splnit, občas funím jak slonice, ale je to skvělé. Vždy odcházím uvolněná, rozhýbaná a pokud máte v této fázi těhotenství problém obout kozačky na zip, vřele doporučuji stále cvičit. Absolutně bez problémů se ohnu a zaváži si tkaničky u bot i ve stoje.
A tu mi tak na mysl přijde moje poslední trápení.
Ne, že
bych se moc hlídala ohledně
jídla a podobně (to ani normálně), ale snažím se spíše právě hýbat a udržovat v kondici. Každopádně nedej bůh, co se stalo! Asi před třemi, čtyřmi
dny se mi objevil vespod na břiše špek! Pomooooc.
Trenér mi spravuje záda a já mu povím, tuto hroznou novinku (ne že by ho to muselo zajímat). Někomu to hrozné zjištění říci musím! Chytá se chudák za hlavu a otáčí oči v sloup, se slovy, že jsem „fakt prdlá“ – to byla citace …. ! Profesionalita se kterou vše povídá a navádí mě do cviků je tatam. Chudák. A prý to vykojím …. tak mě uklidňuje a snažím se mu věřit.
A teď si většina lidí pomyslí, že jsem opravdu úplně mimo. Nebojte, zase tolik to neřeším,
ale přeci jen, nešlo to kolem břicha, nebo
někde viditelně, ale prostě se schoval dospod břicha.
Nu není to zvláštní? A ještě řekněte, že ne!
Já vím, většina maminek v těhotenství, dle mých některých kamarádek, si užívají toho pocitu, že se nemusí hlídat a je to přirozené přibrat. Dokonce si to užívají. A je to v pořádku a krásné!
Přeji všem maminkám ať si těhotenství užívají a nosí s radostí! 🙂
PS : Přikládám moji jedinou těhu fotku co mám … 😀
