Nebudu lhát, není to žádný sladký med. Alespoň ne u mě.
Každopádně začněme od začátku. Plánovala jsem si, a naši malou holčičku v bříšku, jsem se snažila přesvědčit také,
že chceme porodit dříve
…. Našla jsem si data, která
se mi líbila – například
13.2.2016 – šťastné
číslo. Nevyšlo. Tak jsem zkoušela další
20.2.2016 – pěkné
dvoječky. Nevyšlo.
Nu tak jsem se na to vykašlala.
Očividně má naše dítě svoji hlavu ještě před prvním slůvkem – výkřikem na tomto světe. Narodila se 1.3.2016 – týden
a půl po termínu. 🙂
Úterý ten slavný den, co k nám byl
zaveden silný první stah ….
Ráno po osmé hodině
mě probudil první
stah. To jsem ještě netušila, zda
je to ono, či nikoliv. Tak si tak ležím dál v posteli. Přišel další …. áááá vypadá
to, že se něco děje.
Píši manželovi, buď ve střehu, něco se děje.
Tak pro jistotu jdu dobalit tašky do porodnice. Je to nadlouho, protože mezitím
se občas musím zastavit, předklonit a zanadávat si, že to to docela bolí.
To ráno, mi zrovna píší
asi tři kamarádky, zda jsme ještě v kuse (ne, že bych na tu větu už nebyla
alergická …. a věřím, že hodně maminek v očekávání, to cítí
stejně! – Kdo to čtete! Neptejte se na to!
Jakmile se maminka rozdvojí – celá zůstane i po porodu …., tak se to dozvíte!). Uf ještě teď mě to rozčiluje 🙂
Takže klid a pokračujeme. Bylo mi
doporučeno, dojít do vany. Napustila jsem si po
deváté hodině horkou vanu a
zalehla pupkem dolu. Stahy povolily a já si říkala a planý poplach. Chvilku jsem se
ráchala ve vaně a pak vylezla.
A hle jaké bylo překvapení, stahy s větší intenzitou a
vypadalo to, že možná
i pravidelně.
Píši manželovi, vypadá to, že už se opravdu asi něco děje, ale ať je ještě v klidu. Bylo po desáté.
Měřím stopkami na
mobilu čas mez stahy. Jednou
to byly tři minuty, jednou dvě, ale bolest jako k…..
Volám! Tak asi pojeď 🙂 Odpověď: Ještě si zajdu na oběd. (čas – před půl jedenáctou
– chápu) Ještě tu byl v
pohotovosti taťka, který mě viděl, jak bloumám po bytě a zkuhrám bolestí a
nabízel, že kdyby manžel
nemohl, tak pojede on.
Dorazil samozřejmě bez oběda. Já také nejedla, tak jen ať drží basu. Vyrazili jsme na cestu do cca 25 km vzdáleného města. Už to začalo být vcelku dost bolestivé. Seděla, nu spíše kroutila jsem se na zadní sedačce jak pavouk. Nohy vzpříčené, ruce na držadle nad oknem a druhou jsem tak různě mávala na ostatní auta.
Nebyl by to můj drahý, kdyby nevyváděla nějaké zlotřilosti, jako skákat autem přes kopeček a podobně. Asi mě chtěl zabavit.
Cca po čtvrt na dvanáct jsem se dostala na přípravnu. Potřebné papíry jsme vyplnily s porodní asistentkou vcelku v klidu, nějaká vyšetření, pár vtipů …. kolem dvanácté pustili manžela, aby se převlékl. Nejdříve mu dali trošku velký mundůr v kterém se ztratil a měl jej jak křeček v noční košili. Našli mu tedy odpovídající velikost.
Čekali jsme než se uvolní pokoj s vanou, kde odpočívala paní, která začala rodit již někdy v noci. Kolem půl jedné, byl pokoj volný a přesunuli jsme se tam. Trošku nám s manželem klesla čelist, protože pokoj to byl opravdu krásný – velké – lůžko, vana, dvoupostel, počítač – určitě i s wifi … 😀 Opravdu krása.
Vlezla jsem si do vany, kterou musela paní přede mnou opustit, neboť si ji užívala již dost dlouho. Asi třikrát jsem si zakřičela bolestí, již se hodně stupňovala. A něco se stalo, obrovská bolest a rána, přišlo mi, že jsem to i slyšela a praskla mi voda. Tudíž jsem z vany opět vylezla. Chudák paní vedle, co ji kvůli mně musela opustit …. 🙁 a šla jsem ven.
Bolesti už byli hodně hodně hodně moc velké. Kroutila jsem se kolem lehátka ve stoje, v podřepu, na žíněnce, na míči, víc nevím. Pak už jsem se dožadovala rajského plynu na uvolnění bolesti. Prý, že už mi stejně asi nestihne zabrat než porodím. Stejně jsem si jej vyžadonila a pravda je, chtějte jej! Pomohlo mi to správně dýchat a tím se i zklidnit celá i bolesti. Nakonec jsem si vlezla tedy i na lehátko, párkrát zatlačila a mimčo bylo venku.
Asi slyšela maminku, jak hrozně tam celou dobu řvala, tak musela dokázat, že to také umí! 🙂 Umí! Přiložení čerstvě narozeného miminka je krásný pocit, který vám hned na to zkazí, když dítě odeberou a hodlaj vás zašít.
Shodly jsme se s více maminkami, že skoro horší, než samotný porod je následné šití. To jsem na pana doktora i křičela 🙂 a také to viděla vše v odraze světla na stropě. Ale pan doktor byl sympaťák, věděl, že to byla sranda. Mezitím nám změřili, zvážili a oblékli mimčo a dali mi jej, aby se najedlo. Jedla třičtvrtě hodiny – musela makat na cestě ven, tak měla očividně velký hlad. Zato maminku trápili až do večeře hlady.
A pak už jen krásné okamžiky s naší čerstvě narozenou holčičkou. 🙂
